Intolerance potravin je v dnešní době, stále častější problém. Testuji denně intoleranci laktózy, mléčné bílkoviny, lepku, otrava z jídla, nevhodný jídelníček, střevní toxiny a další. Testuji to u svých klietů, někteří mají již vážné zdravotní potíže. Mnoho zdravotních potíží si lidé vytvářejí sami, jen tím, že nemají ty správné informace. Dnes jsem dostala časopis společnosti Joalis a souhlasím s celým článkem, který napsal Mudr. Jaroslav Adamczak, zde jen malá část:

Potravinová intolerance je jedním z nejčastějších a narůstajících zdravotních problémů.

Potraviny byly modifikovány. Vznikly dosud se nevyskytující proteiny, neznámé naší imunitní soustavě. Proteiny pšenice kravského mléka jsou z důvodu nízkých várobních nákladů všudypřítomné, protože se přidávají do různých produktů.. Kvalita naší výživy poklesla. Je v ní nedostatek minerálů, stopových prvků, vitamínů, bioflavonidů, polynasycených mastných kyselin, ale je v ní velké množství modifikovaných tuků, cukrů a proteinů.

Na mých stránkách Centra zdraví se brzy objeví více receptů, určitě vám všem dám vědět. Recepty budou vhodné i pro detoxikační kůru Colo Vada Plus.

A zde více info O PŠENICI:

 

Víte, že po snědení dvou krajíčků pšeničného chleba vám stoupne krevní cukr víc než po dvou polévkových lžících čistého cukru?

Život bez pšenice je provokativní kniha o odstranění pšenice – i takzvané zdravé celozrnné pšenice – z jídelníčku. Výsledkem je trvalý úbytek nadváhy a úleva od celé řady zdravotních a zažívacích potíží.

Doktor William Davis čerpá z dlouholetých klinických studií i ze svých vlastních mimořádných výsledků s tisícovkou pacientů, kterým doporučil režim bez pšenice. Na těchto základech staví svou přesvědčivou kritiku této všudypřítomné ingredience. Dieta bez pšenice je spojována s celou řadou významných přínosů:

* Úbytek váhy o 10, 15 i 25 kilogramů během prvních několika měsíců

* Úleva od metabolického syndromu a cukrovky druhého typu

* Konec trávicích potíží, jako je vředová kolitida a celiakie

* Výrazné zlepšení hladiny obou druhů cholesterolu (HDL a LDL)

* Zmírnění osteopenie

* Vyřešení kožních problémů – od lupénky po ústní vředy a úbytek vlasů

* Omezení zánětlivosti a úleva od bolestí revmatické artritidy

Velmi čtivá a podnětná kniha Život bez pšenice nabízí nový a velice důležitý pohled na většinu závažných zdravotních problémů naší doby.

William Davis, MD, je preventivní kardiolog, který propaguje život bez pšenice a tímto svým unikátním postojem přispívá nejen k prevenci, ale k úplnému odstranění srdečních chorob. Je medicínským ředitelem Track Your Plaque, internetového preventivního programu srdečních nemocí, a často přispívá do národních publikací a na webové stránky o zdraví. Žije se svou ženou a třemi dětmi ve Fox Pointu ve Wisconsinu a v jeho spíži nenajdete žádné buchty ani koblihy.

 

UKÁZKA: Máte pšeničné břicho? Žijte bez lepku, píše lékař v knize

28. května 2014  19:56

Na český trh dorazila kniha amerického lékaře Williama Davise Život bez pšenice. Ve Spojených státech vzbudila velký rozruch. Autor v ní tvrdí, že vynecháním pšenice z jídelníčku lze nejen zhubnout dvacet kilogramů za pár měsíců, ale že pšenice je zároveň příčinou některých civilizačních chorob. Mnoho odborníků ovšem tato tvrzení odmítá. Z knihy přinášíme ukázku.

Bezlepkovou dietu v nějaké formě drží podle monitoringu společnosti NPD Group až třetina dospělých Američanů. V posledních letech se stala hitem i mezi celebritami a sportovci, kteří tvrdí, že se díky ní cítí lépe a také si udržují štíhlou postavu. Vychvaluje ji třeba zpěvačka Victoria Beckhamová, herečka Gwyneth Paltrowová nebo tenista Novak Djokovič.

Nad dietními trendy a stále tloustnoucí populací se zamýšlel i americký preventivní kardiolog William Davis a všiml si, že pacienti, ať sportovci či nesportovci, dbající na zdravé stravování či nikoliv, neustále nabírají na váze. Davis v knize říká, že za to nemůže nic jiného než pšenice, respektive její moderní forma, a to dokonce i ta celozrnná a bio.

Upozorňuje i na to, že celá kultura a civilizace se točí okolo pečiva. Pšenice má prostřednictvím výrazů jako "každodenní chléb" hluboké kořeny také v našem jazyce. Život bez pšenice je tedy pro mnohé až nepředstavitelný. Moderní člověk konzumuje chléb, rohlíky nebo koláčky v takové míře, až svoje tělo otráví pšeničným lepkem. Svoje zkušenosti doplnil doktor Davis doporučeními a recepty v závěru knihy.

Ukázka 1: Největší omyl současné civilizace

Z pšenice se stala národní ikona symbolizující zdraví. "Jezte víc celozrnných obilnin," říkají nám ze všech stran, a potravinářský průmysl po tom radostně skočil a začal chrlit "zdravé" verze všech našich oblíbených pšeničných produktů.

Viděl jsem sám sebe, jak tvrdě spím na plážovém písku, ochablé břicho se mi roztékalo do stran a má dvojitá brada spočívala na zkřížených ochablých rukách. A tehdy mi to opravdu došlo! Neměl jsem lehkou nadváhu, nepotřeboval jsem shodit "jen pár kilo". Kolem pasu jsem měl dobrých patnáct kilogramů navíc.

Nebyl jsem o nic lepší než lékaři z 60. let, kteří vesele kouřili marlborky a svým pacientům radili, aby vedli zdravější život. Ale kde jsem k těm špekům vlastně přišel? Přece jsem už tehdy běhal pět až osm kilometrů denně, jedl rozumnou, vyváženou stravu, kde nepřevažovala kvanta masa ani tuku, vyhýbal jsem se rychlému občerstvení a raději si dával záležet na tom, abych organismu dopřál hojnost zdravých celozrnných obilnin. Co se to se mnou dělo?

Ukázka 2: Stvoření moderní pšenice

Ale proč se tahle zdánlivě neškodná rostlina, která uživila nesčetné generace lidí, najednou obrátila proti nám? Tak zaprvé to není tatáž pšenice, kterou mleli naši předci pro svůj každodenní chléb. Pšenice se během staletí vyvíjela pozvolným, přirozeným způsobem, ale v posledních padesáti letech prošla dramatickou proměnou v rukou zemědělských inženýrů.

Pšeničné odrůdy byly podrobovány hybridizaci, křížení a introgresi (genetika vnesení a zabudování genů určitého druhu organismu do genomu jiného druhu; pozn. překl.), aby plodina lépe odolávala okolním podmínkám - suchu či patogenům, jako jsou plísně. Ale především se při genetických manipulacích zaměřovala i na zvýšení výnosu z akru.

Průměrný výnos na moderní severoamerické farmě je dnes desetkrát vyšší než před stoletím. Tak obrovské skoky ve výnosech si pochopitelně vyžádaly drastické změny v genetickém kódu, což se projevilo i na vzhledu: z někdejších majestátních "jantarových obilných vln" se staly tuhé trpasličí klásky dorůstající jen do čtyřiceti pěti centimetrů výšky. A jak uvidíte, tyto zásadní genetické změny nebyly zadarmo.

S pěstitelkou starobylých pšeničných odrůd v USA Eli Rogosovou jsem si nejdřív vyměnil pár e-mailů a potom jsem ji požádal o kilogram pšenice einkorn. Samozřejmě mě o této unikátní historické plodině náležitě poučila - to co mi poslala, nebyla ostatně jen tak nějaká stará pšenice. Líčila mi, že chuť chleba z pšenice einkorn je "bohatá a jemná, s komplexním aroma".

Eli se zlobí, když někdo tvrdí, že pšeničné výrobky  jsou nezdravé. Řekne vám, že příčinou nežádoucích zdravotních účinků pšenice jsou zemědělské praktiky posledních desetiletí, jejichž mottem je maximální výnos a co největší zisk. Řešení spatřuje ve znovuzavedení a organickém pěstování původních plodin, einkornu a emmeru, které by měly nahradit moderní průmyslovou pšenici.

Ukázka: Lékařův pokus na vlastním těle v zájmu vědy

Jsem senzitivní na pšenici. A tak jsem v zájmu vědy provedl tento malý experiment: první den zkonzumuji 120 gramů einkornového chleba a druhý den 120 gramů moderního celozrnného pšeničného biochleba. Pak to porovnám. Chystal jsem se na nejhorší, neboť mé poslední reakce byly dost nepříjemné.

Neomezil jsem se jen na pozorování fyzických projevů, ale také jsem si po každém druhu chleba odebral krev z konečku prstu, abych změřil krevní cukr. Rozdíly mě šokovaly.

Krevní cukr na začátku pokusu: 84 mg/dl. Krevní cukr po konzumaci einkornového chleba: 110 mg/dl. To byla víceméně očekávaná reakce na to, že jsem snědl uhlohydrát. Ale už jsem žádné zřetelné účinky nepozoroval - žádná nespavost, nevolnost, ani bolest. Bylo mi zkrátka dobře.

Druhý den jsem proceduru zopakoval se 120 gramy běžného celozrnného pšeničného biochleba. Krevní cukr v pořádku: 84 mg/dl. Krevní cukr po konzumaci běžného chleba: 167 mg/dl. Navíc se mi brzy udělalo nevolno a málem jsem jídlo zvrátil. Nevolnost trvala 36 hodin a pojily se k ní žaludeční křeče, které začaly téměř okamžitě a pokračovaly mnoho hodin. Té noci jsem spal přerušovaně, do toho jsem měl živé sny. Špatně jsem se soustředil a nerozuměl jsem ani výzkumným podkladům, které jsem se pokoušel studovat druhý den ráno; musel jsem odstavce číst čtyřikrát či pětkrát, až jsem to nakonec vzdal. Teprve po jednom a půl dni jsem se opět začal cítit normálně.

Svůj malý pšeničný experiment jsem přežil, ale ohromily mě rozdílné reakce na starodávný druh pšenice a na moderní pšenici ve vlastnoručně upečeném celozrnném pšeničném chlebu. Bylo to opravdu divné.

Ukázka: Způsobuje pšenice v těle záněty?

Ještě bych rád poukázal na jeden jev. Až budete držet bezpšeničnou dietu několik měsíců, možná zjistíte, že vaše pokusy znovu pšenku zavést se setkávají s celou řadou nežádoucích účinků, od bolení kloubů přes astma po gastrointestinální potíže (týkající se trávicí soustavy - pozn. red.). Mezi nejběžnější "syndrom" opětovného kontaktu patří větry, nadýmání, křeče a průjem, které trvají šest až osmačtyřicet hodin.

Gastrointestinální následky opětovného kontaktu s pšenicí se v mnoha ohledech podobají akutní otravě jídlem, jako kdybyste snědli zkažené kuřecí maso nebo klobásu kontaminovanou fekáliemi... Mám podezření, že za časů konzumace pšenice byly zřejmě různé orgány zasaženy mírným zánětem. Ten se po vysazení pšenice zhojí a při obnoveném kontaktu se znovu utvoří. Za změny chování a nálad mohou podle mého názoru exorfiny, podobně jako jsme to viděli na schizofrenních pacientech při pokusech ve Filadelfii...

Autor: iDNES.cz

Zdroj:http://ona.idnes.cz/zivot-bez-psenice-0mi-/zdravi.aspx?c=A140527_171120_zdravi_pet