Česko se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým
košem Evropy.                                                                                                                                                                                                                                                                            .POČTENÍČKO...😡🤢
JUDr.Jaroslav Janeček


České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem -
co je to drůbeží separát ?. Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají
zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti
se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě
párků do 40 Kč za 1kg tvoří se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku.
Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte.
Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak
jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého
strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM - strojově oddělené maso ) se získá
velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí
žádná újma na zdraví - akorát, že to žereme !!!
Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo
pro dobytek . Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou
červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu
samozřejmě existují různé chemické sajrajty.
Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají
navenek jako salámy čišunka.
Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat,
která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich
bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky
dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní !
Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je
prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.
Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám
stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Zajímavé jak Italové vyrábí šunku pro východní Evropu, sami by to nejedli, říká ve vídeu zde Zdeněk Pohlreich.

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se
předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky - které se dříve dávaly prasatům nebo se
prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo - semelou
a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá
těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje
sezam nebo mák a nebo lněné semínko - krásné ohnisko civi- lizačních chorob a
alergií. Neustále se snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% - na 20%.
U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval
křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den
ztvrdne a chleba je bez chuti.


Kečupy a hořčice - nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve
které je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na
některých "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či
"rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata
leda tak z rychlíku.


Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně
vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně
vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou
hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v
socialistických konzervách, nic společného.
Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je
dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám
buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.
Lečo s klobásou již dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá,
jako by už jednou prošlo žaludkem a ta "klobása" je sójová.
Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu
rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na
masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy obsahují kůže, takže když
tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně použít jako lepidlo.
Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.
P r o š l é maso ze supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád
a podáváno jako specialita k letnímu grilování.
Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu
viděly leda tak z rychlíku.
Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.
Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná
příchuť.
Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v
systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém
sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili
sračka. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň
dřívější desítky.
Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno,
které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO 2 a prodává se v regále jako
"šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o
perlivé víno." A dalo by se pokračovat.
Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek
značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané
v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.
Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z
mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Takových a různých dalších šmejdů
žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř - podíl výrobků se stále vyšším
obsahem náhražek bude růst.
Takové chuťovky, jako např. "dietní" drůbeží hamburgry, které se skládají z
poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen
začátkem dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude
psáno stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co
mají zrak v pořádku.
Čekají nás doby, kdy budeme doslova "žrát" takové potraviny, jaké známe z
francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou inspirovat
českým filmem „Návštěvníci“, kteří jedli amarouny.
Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" -
jen Bůh ví, co v tom je !!!
Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty
bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat
apod. Je to však luxus !!!
Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou - je
dnes luxusem.
Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich
spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází
z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.
V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji
úroveň, např. nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku za
stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.
Česko se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým
košem Evropy.
JUDr. Jaroslav Janeček
advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR
správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze